České Švýcarsko na 4 dny

Ironman má půl roku a nastal čas vyrazit se psíkem na jeho první pořádný výlet. Volba padla na Národní park České Švýcarsko. Nakopneme obytňák Fiat Ducato a jedeme 360km směr Praha.

České Švýcarsko

Den 1. Okružní stezka u Jetřichovic přes 3 vyhlídky

Auto necháváme na okraji Jetřichovic, přímo naproti skalní věže Poštolčí kužel. Podle počtu dětí na skále to bude oblíbená atrakce místních mladých horolezců. Vydáváme se po červené. Cesta vede kolem chátrajícího zámečku bývalé Masarykovy dětské ozdravovny, za kterým vstupujeme do lesa v podzimních barvách.

Jetřichovice

Stoupáme k první Mariině vyhlídce. Jsme pod vyhlídkou. Zbývá "pouze" zdolat 240 dřevěných vachrlatých schodů, kroutících se mezi skálami. Dívám se na schody, potom na půlroční hnědobílé tele a zase na schody. Beru psa do náruče a jde se na výstup.

Jetrichovice

Na vrcholku si užíváme krásné výhledy Jetřichovických stěn Českého Švýcarska.

Mariina vyhlídka

Pokračujeme dál lesem po červené. Za necelý kilometr dojdeme k druhé vyhlídce na Vilemínině stěně. Scénář je stejný. Pohled na schody-tele-schody-tele a beru psa do náruče. Z vyhlídky se opět kocháme krajinou, pro změnu z jiného úhlu a vidíme i Mariinu vyhlídku s altánkem.

Vilemínina stěna

Šlapeme 1,5km po příjemné pěšince v lese. Během cesty Iry kupodivu nejeví známky únavy a vyžaduje neustálé házení klacků. Dorážíme k poslední vyhlídce Rudolfův kámen. Cesta na vrcholek už je jiného charakteru. Je sice kratší, ale s žebříky a místo dřevěných schodů jsou do skal vytesané nášlapy s řetězy. Irymu se snažíme vysvětlit, že to s ním v náruči nedám, dívá se nechápavě.

České Švýcarsko

Nakonec se přidává k berňákovi, který taky čeká na páníčky. Mohl jsem si vychutnat odlehčený výstup na poslední vyhlídku. Výhled je krásný. Z vrcholku jde vidět na všechny strany. Užíváme si pohledy Českého a Saského Švýcarska.

Rudolfův kámen

Sestupujeme 1km k rozcestí Pohovka. Na místě je opravdu dřevěná pohovka! Teď máme na výběr. Můžeme vyměknout a jít 2km po zelené přímo k autu, nebo pokračovat po červené k rozcestí Skalní kaple a následně po modré do Jetřichovic 4,4km. Dívám se na psa, který dovádí v listí a kouše všechno, na co narazí. Stále nevypadá na umření. Přítelkyni tajím sestupovou cestu a tak můžeme vesele pokračovat po červené delší trasou až k autu.

České Švýcarsko

Cestou ještě narážíme na kočičí pohovku. Iry po chvilce nedůvěřivého štěkání bere pohovku na milost a ochotně se s kočkou fotí.

Jetřichovice

Nastal čas najít ubytování. Díky obytňáku nám stačí na přespání stellplatz nebo parkoviště, kde není zákaz kempování. Pomocí aplikace park4night.com nacházím pěkné parkoviště přímo v Jetřichovicích.

Délka trasy: 8,7km
Převýšení: 428m
Začátek / konec trasy: 50.8538800N, 14.3986600E
Přespání: 50.8538608N, 14.3987089E

Jetřichovice výlet

Den 2. Pravčická brána

V Českém Švýcarsku si nemůžeme nechat ujít návštěvu světově známého skalního oblouku Pravčická brána, která je největší pískovcovou bránou Evropy.

Obytným autem se psem

Přejíždíme nějakých 9km na placené parkoviště Mezní Louka. Cena parkování je 150Kč/den. Při placení vyzvídáme, jeslti bychom mohli na parkovišti přespat. Pán nám ochotně vychází vstříc, pokud opustíme parkoviště druhý den dopoledne. Je otázka, jaká by byla situace v sezoně. V listopadu je parkoviště téměř prázdné.

České Švýcarsko

Vyrážíme po červené k Pravčické bráně. Hned na začátku narážíme na Lesní zážitkový areál Rysí stezka. Má asi 1,5km a skládá se z 20 interaktivních zastávek. Nakonec jsme se rozhodli Rysí stezku vynechat s tím, že se k ní kdyžtak vrátíme až na konec.

České Švýcarsko

Pokračujeme po Gabrielině stezce převážně listnatým lesem zbarveným do bronzova. Cestou míjíme skalní věže, vyhlídky a čekáme, kdy z dálky uvidíme náš cíl cesty. Na vyhlídkách má Iry nutkání nechat se vyfotit. Na pěšince zase tahá klacky a válí se v napadaném listí. Konečně docházíme na rozcestí k Pravčické bráně a čeká nás závěrečný výstup k chatě Sokolí hnízdo.

Pravčická brána

Musím říct, že jméno opravdu sedí. Chata je krásně napasovaná do skály. S pejskama naštěstí není problém a tak si na zahráce objednáváme pivo, štrůdl, vodu pro Iryho a užíváme výhledy na Pravčickou bránu s okolím.

Sokolí hnízdo

Po vynadívání se a dopití piva ještě zakupujeme vstup na horní plošinu. Je z ní krásný výhled na samotnou Pravčickou bránu a přírodu Českého a Saského Švýcarska.

Pravčická brána

Jenom pes je zaujatý cizí fenkou a nechce se fotit.

Pravčická brána se psem

Dřív se dokonce mohlo chodit i přes bránu. Tato cesta je už bohužel zavřená, protože davy turistů vyšlapávaly do pískovcové skály chodníček a časem by hrozilo zřícení brány. Zbývá dojít po červené k rozcestí Tři prameny, odkud pojedeme autobusem zpátky k autu na zastávku Mezní Louka. Chudák pes musí mít celou cestu v autobusu náhubek. Na Rysí stezku už se nám nechce a dál ji vynecháváme. Třeba zítra ráno.

Délka trasy: 8,5km
Nastoupané převýšení: 270m
Sestoupané převýšení: 350m
Začátek trasy: 50.8723772N, 14.3160644E
Konec trasy: 50.8809308N, 14.2701883E
Přespání: 50.8723772N, 14.3160644E

Pravčická brána trasa

Den 3. Divokou a Edmundovou soutěskou s plavbou na lodičkách

Po ranní poradě jsme se s přítelkyní a Irym shodli na vynechání Rysí stezky. Třeba příště. Nakopávám obytňák a jedeme do 5km vzdálené vesničky Vysoká Lípa. Auto nechávám na parkovišti přímo pod vysokou lípou. Vyrážíme po modré do kaňonu řeky Kamenice na lodičky!

Obytným autem se psem

Za 1,5km máme první bod cesty. Vyhlídka Ptačí kámen. Bohužel přes vzrostlé stromy nic nevidíme. Vracíme se tedy na pěšinku a pokračujeme dál. Všimli jsme si, že nás něco sleduje. Z dálky to vypadá jako malé medvíďátko. Za 500m, kdy nás medvíďátko sledovalo, narážíme na hotel Zámeček. Moc pěkný a útulný hotel. Majitel je před vchodem a z rozhovoru se dozvídáme, že medvíďátko je jeho pes, který se běžně toulá po okolí a straší turisty. Zve nás dál do restaurace na ranní kávu. Neodolali jsme. Objednáváme si k jeho překvapení dvě piva, štrůdl a palačinku.

České Švýcarsko se psem

Musíme pokračovat, nebo se k soutězce nikdy nedostaneme. Kilometr po modré klesáme až k rozcestí Divoká soutězka. Napojujeme se na žlutou a vstupujeme do kaňonu řeky Kamenice. Užíváme si cestu, klikatící se mezi vysokými skalami po obou březích těsně nad řekou. Do skal jsou buď vysekané pěšinky, nebo dřevěné lávky. Turistů potkáváme minimum.

Tichá soutězka

Za 1,5km docházíme k přívozu.

Tichá soutězka lodičky

Dál musíme pokračovat po vodě. Máme štěstí, protože dneska je poslední plavba lodiček před zazimováním. Kupujeme lístky pro 2 dospělé a psa. Ten by sice měl mít náhubek, ale vzhledem k poloprázdé lodičce a ne příliš zabijáckému vzhledu je této povinnosti oproštěn. Iry bere místo na přídi lodi. První plavba je dlouhá 450m a trvá kolem 15 minut. Cestou posloucháme odlehčený výklad o zkamenělých obyvatelích soutěsky a kocháme se skalními věžemi roustoucími z vody.

Tichá soutězka se psem

Pokračujeme dál pěžky po žluté, cesta se dál klikatí podél břehu skalními tunely až k dalším lodičkám Edmundovy soutěsky.

Edmundova soutězka

Druhá plavba je o něco delší, měří asi 900m. Těším se na vodopád, který na fotkách vypadal moc hezky. No, přichází docela zklamání. Vodopád je umělý. Připlujeme ke skále, převozník zatahá za lano a začne téct voda. Báli jsme se, jak bude Iry zvládat cestu. Naštěstí si ji užívá jako my. Kochá se nádhernou krajinou, pozoruje skalní věže a všudypřítomné poletující ptáčky.

Edmundova soutězka lodičky

Pěšky pokračujeme ještě asi 2km soutězkou do Hřenska. Na městečko jsme zvědaví, protože podle průvodců se jedná o jakousi vstupní bránu do Českého Švýcarska. Nemile nás překvapuje obrovské množství vietnamských tržic. Úplně to zabíjí útulnou horskou atmosféru, jakou známe třeba z rakouských vesniček. V jedné z místních restaurací si dáváme oběd a vracíme se autobusem zpět do Vysoké Lípy k zaparkovanému autu.

Hřensko

Ještě večer nakopávám a přejíždíme do Saského Švýcarska v Německu na hlavní parkoviště mostu Basteibrücke. V Hřensku jsme aspoň využili vietnamskou tržnici a koupili Irymu pelíšek za pár korun. Přejedeme hranice a po tržnicích ani památky.

Délka trasy: 10,4km
Nastoupané převýšení: 131m
Sestoupané převýšení: 313m
Začátek trasy: 50.8559092N, 14.3504114E
Konec trasy: 50.8739433N, 14.2425367E
Přespání: 50.9867856N, 14.0552861E

Pravčická brána trasa

Den 4. Most Basteibrücke a Dolský mlýn

Brzy ráno jdeme na autobus, který jezdí zdarma z největšího spodního parkoviště až k mostu.

Basteibrücke

Díky tomu, že je listopad a navíc dopoledne, je na mostě zatím minimum lidí. Procházíme si krásný kamenný most Basteibrücke.

Německo se psem

Pokračujeme na průzkum přilehlé zříceniny skalního hradu Neurathen.

Neurathen

Na zřícenině je několik vyhlídek do okolní krajiny. I když je okruh po zřícenině zpoplatněný, určitě ho doporučuji. Je to snad ještě větší zážitek než samotný most Basteibrücke. Jenom kvůli množství lávek a žebříků není uplně vhodný pro psy. Rozdělíme se tedy. Já jdu na průzkum zříceniny a přítelkyně čeká s Irym. Potom se prostřídáme.

Saské Švýcarsko

Jak se čas blíží k dvanácté hodině, začínají přijíždět autobusové zájezdy s převážně čínskými turisty. Ti mají v oblibě se na vyhlídkách fotit každý s každým. Díky tomu začínají vznikat na úzkých lávkách kolony. Naštěstí už jsme hotoví, tak prcháme na autobus a k autu.

Délka trasy: 2,1km
Převýšení: 153m
Začátek / konec trasy: 50.9654192N, 14.0661056E

Saské Švýcarsko trasa

Ještě máme dost času. Měl jsem nachystanou do rezervy návštěvu zříceniny Dolského mlýna. Nakopávám obytňák, vrácíme se zpět do Vysoké Lípy na parkoviště pod vysokou lípou.

Kooikerhondje

Podle mapy je to od parkoviště necelý kilometr, takže super. Vyrážíme. Bohužel jsem se nepodíval na výškový profil trasy. Asi 700m jdeme po pěkné pěšince a pozvolna klesáme. Potom to přichází. Dalších 200m má převýšení 80m. Cesta vede po velkých kamenných schodech, které jsou pokryté klouzajícím listím. Schody jsou tak vysoké, že chudák pes musí z každého schodku seskočit. Beru ho do náruče a sestupujeme. Cestou s hrůzou přemýšlím, jak se mi asi bude šlapat nahoru.

Dolský mlýn

Po náročném sestupu prozkoumáváme zříceninu mlýna v nádherné skalnaté a zalesněné krajině. Natáčelo se tady několik pohádek jako Pyšná princezna nebo Peklo s princeznou. Ještě se jdeme podívat k nedalekému bunkru a začíná brutální výšlap se psem v náručí zpět k autu.

Délka trasy: 2,4km
Převýšení: 140m
Začátek / konec trasy: 50.8559092N, 14.3504114E

Dolský mlýn trasa

Nakopávám auto a míříme na poslední bod výletu. Jedeme se s Irym ukázat do jeho rodné Ploužnické stáje v Mimoni. Paní Bekrová bere na výlet Iryho babičku Zuzanku a procházíme se po okolních loukách. Po procházce nás čeká dlouhá cesta 320km domů.

Zhruba v půli cesty si na nás obytňák nachystal nemilé překvapení. Na dálnici začne svítit červená kontrolka motoru. Otvírám kapotu a odborně analyzuji problém. Po pár minutách zírání na motor, který je celý od oleje, usuzuji, že to asi nedojedeme. Volám náš historicky první a doufám že i poslední odtah. Aspoň můžeme být rádi, že se to stalo při cestě domů. Jenom Iron vypadá, že mu je jedno, ve kterém autě spí při cestě domů.

← Zpět na články

© Jan Červinka